A bylo jenom na soutěžících, jakým pohledem zadání prozkoumají a ztvární.
Žákyně Karolína Špůrová ze třídy 5.A se zapojila do literární části. Pro své tvoření zvolila prózu. Za příběh s názvem
Slavnostní vyhodnocení soutěže proběhlo dne 5. prosince 2024 v budově Pardubického kraje. Karolína si odnesla nejen diplom, ale i knihu a tradiční pardubický perník. Zároveň porotci zhodnotili zaslané práce a snažili se pozitivně motivovat všechny přítomné k další tvorbě.
Přání
(Karolína Špůrová)
Byla jedna holčička, která se jmenovala Emma a oslavila 10. narozeniny.
Ráda se chodila dívat po setmění na oblohu. Vždycky chtěla vidět souhvězdí Orion, ale nemohla, protože bylo k vidění jen pozdě večer v zimě, a to už zase musela domů do tepla. S těmi hvězdami se cítila moc dobře.
Měla sen jet se podívat do planetária v Hradci Králové. Její rodiče jí to ale nedovolili, protože bydleli moc daleko.
Jednoho večera se šla Emma zase jako vždy dívat na hvězdy. Když už chtěla jít domů, stalo se něco nečekaného. Uviděla padat hvězdu! Zářila celou oblohou
a vypadala jako třpytící se diamant. Jelikož tento děj dívka nikdy neviděla, nevěděla, co si má myslet.
,,Páni! To je snad zázrak, musím si něco přát,“ řekla najednou a v duchu vyslovila své tajné přání – ať se podívá do vytouženého planetária.
A potom šla spát.
Druhý den ráno si vzpomněla na padající hvězdu. Ale moc dlouho o tom nepřemýšlela, musela jít do školy.
Když přišla domů, mamka vyzvídala: ,,Tak co škola? Něco nového?“
,,Jako vždycky,“ odpověděla Emma.
A pak se ještě jednou zeptala, jestli se přeci jen nemůžou podívat do toho planetária. Mamka však zavrtěla hlavou.
Tento večer se Emma nešla dívat na hvězdy, ale v posteli vymýšlela, jak to udělat, aby jí rodiče výlet dovolili.
Na nic bohužel nepřišla, tak si vyčistila zuby a pomalu usnula.
Následující ráno šla do školy smířená, že nikam nepojede. První hodina byla matematika, ale Emmě počítání vůbec nešlo, protože musela pořád vzpomínat na padající hvězdu. Následovala hudební výchova, a jelikož zpívali její oblíbenou písničku, hodinu si užila. Pak měli dvě hodiny českého jazyka za sebou, ty probíhaly normálně. Na poslední hodině jim najednou paní učitelka oznámila: ,,Naplánovali jsme pro vás návštěvu planetária v Hradci Králové s přednáškou!“
Emma tomu nemohla uvěřit. Jakmile přišla domů, křičela radostí a vše řekla rodičům.
Když přišel den, kdy se měla Emma se třídou vydat na ten úžasný výlet, tak se ani nenasnídala a rychle běžela do školy, aby vše stihla. O tohle přece nesměla přijít.
Celé třídě se v planetáriu hrozně moc líbilo a každý si mohl navíc domů odnést přívěšek, na němž bylo vyobrazeno souhvězdí s jeho znamením zvěrokruhu.
A Emmě se navíc splnil její velký sen – dozvěděla se toho spoustu nového, zjistila, že je úžasné pozorovat hvězdy dalekohledem a hlavně: konečně viděla souhvězdí Orion, které bylo překrásné.