Znáte nějaké písničky z Královédvorska? Vznikly zcela nové!

Křest knihy s názvem “Zvič naslouchá příběhům” proběhne 29. září v knihovně Slavoj. Písně si ovšem můžete poslechnout již 20. srpna na pivních slavnostech v Hotelu pod Zvičinou. Připravili jsme pro vás rozhovor právě s Filipem Pýchou, který se na knize podílel a je současně autorem písní.

Jak jsi se dostal k tématu královédvorských pověstí?

Před časem jsem četl na internetu příspěvky o dějinách Dvora Králové a zjistil jsem, že naše město je spjaté se spoustou krásných příběhů. Zároveň jsem si uvědomil, jak lidé, kteří ty příběhy znají, považují za samozřejmost, že je zná každý. Našel jsem například fotografii pranýře s popiskem: Pověst o pranýři a Dorotě Žirečské zná každý… A když jsem se pak vyptával, zjistil jsem, že ji vlastně nezná téměř nikdo. Podobné to bylo s pověstmi o Žofii Bavorské a městském znaku s její hlavou. Když jsem se od paní ředitelky knihovny Slavoj dozvěděl, že připravuje knihu o královédvorských pověstech, chtěl jsem být rozhodně u toho.

Můžeš nám knihu představit? Kdo všechno se podílel na přípravě?

Celkem se na sběru pověstí podíleli čtyři lidé - kromě mě paní Lenka Antošová, pan profesor Karel Martínek a paní Marta Staníková, ředitelka královédvorské knihovny Slavoj, která současně odvedla i obrovský kus redakční práce. V knize budou původní ilustrace od paní Kateřiny Hornychové Baliharové. Myslím, že pověsti romanticky dokreslují místní historii a každý, kdo se o dějiny Dvora zajímá, by si ji měl přečíst. Setkávám se s postojem, že pověsti jsou něco jako pohádky a že určitě půjde o dětskou knížku. Vznikající kniha ale rozhodně není určená jen dětem, i když věřím, že si ji i ony rády přečtou.

Součástí knihy bude i CD s písněmi. Jak vznikla tahle myšlenka?

Už jsem kdysi zpracovával něco podobného pro prezentaci památek UNESCO v ČR. Když jsme se sem přistěhovali, hledal jsem nějaké lidové písničky o Dvoře Králové a byl jsem překvapen tím, že jsem žádné nenašel. Znáte nějaké písničky z Královédvorska? Možná jsem hledal málo, ale opravdu jsem na nic nenarazil. A tak jsme se s paní ředitelkou knihovny Slavoj dohodli, že některé pověsti zpracuju jako písničky. Jde celkem o 11 pověstí, 6 z nich je přímo ze Dvora, další jsou z okolí. Pokusil jsem se napsat chytlavé věci, které nebudou složité na hraní u táboráku. Jednoduché akordy, povědomé nápěvy. Aby to mělo charakter kramářských písní. Snad se chytí a zlidoví. (smích)

Můžeš jmenovat některé pověsti, které jsi takhle zpracoval?

Samozřejmě. Třeba u balady o nevinné Doře Žirečské, která zemřela na pranýři, člověku leze mráz po zádech. Sentimentální náladu má pověst o sošce Panny Marie, která ochránila město před Švédy za Třicetileté války, nebo píseň o charvátském bohu Zvičovi, podle kterého je prý pojmenovaná Zvičina. Najdou se i písně furiantské, téměř hospodské, jako třeba ta o soše sv. Jana Nepomuckého v Borovnici, nebo o tamborovi, který zachránil Dvůr Králové před drancováním dezertujících husarů roku 1848. Z jedné takové posměšné písně mám popravdě docela obavu, jak ji lidé přijmou.

Proč obavu? O čem ta píseň je?

Je to vlastně nejmladší pověst, která uzavírá povídání o Královédvorském rukopisu. Vypráví se v ní o návštěvě Tomáše Masaryka ve Dvoře roku 1906. Podle všech záznamů je to nesmysl, ale traduje se, že Masaryk musel před rozzuřenými Dvoráky utéct z města, aby nedostal naloženo za to, co říká o Rukopisech.

Kdy knížka vyjde a kdy bude možné si písničky poslechnout?

Křest knihy s bohatým programem proběhne 29. září ve dvorské knihovně Slavoj. Srdečně vás zvu jménem všech autorů. Ale písničky nám mají pomoci k propagaci knížky, takže si je můžete poslechnout na několika akcích před samotným křtem knihy. Chystám se zahrát je na Dni všech v Žirči nebo na festivalu, který na září chystá Občanské sdružení za obnovení památky židovského hřbitova.

Premiéru ovšem budou mít písničky na pivních slavnostech v Hotelu pod Zvičinou 20. srpna. Pokud přijdete, budete součástí prvního publika, které je uslyší. Jsem moc zvědav, co na ně řeknete.

Už tuhle sobotu? Tak to se sami moc těšíme. Myslíš, že bys nás mohl nalákat nějakou ukázkou? Třeba tou o Masarykovi?

Určitě. Ale… Pro začátek raději nějakou nekonfliktní. (smích) Třeba tu o tamborovi z roku 1848, ta je hezká. Ale ještě to není pořádně smíchané, takže spíš pro představu. 

Děkujeme za ukázku i za rozhovor.

Text písně Tamborova lest

Pardubický husaři dezertýrujou.
Šelmy uherský, vražděj a rabujou.
V Doubravici dezertýři tábor mají
a na Dvůr Králové už se chystaji.

Starej Valcle bubnuj, bumtarata bum,
zažeň bubnem ten blbej rok 48.

Starej Valcl byl u dvorský gardy tamborem.
Zaušbil do bubnu pod městskym praporem.
Městskou gardu svolává tím bubnem k radnici.
Pak vyslali zvěda k tý Doubravici.

Starej Valcle bubnuj, bumtarata bum,
zažeň bubnem ten blbej rok 48.

Jak ta městská garda před tou radnicí stojí,
nevypadaj vůbec připravený k boji.
No, a když kvečeru začala padat tma,
vyzvědač se přihnal, sotva dechu popadá.

Starej Valcle bubnuj, bumtarata bum,
zažeň bubnem ten blbej rok 48.

“Husaři už na Zálabí dolů valí se!”
Tak zavířil buben, troubí polnice.
Garda s Valclem v čele k mostu vyrazila.
Lidi, já vám povídám, to bude mela.

Starej Valcle bubnuj, bumtarata bum,
zažeň bubnem ten blbej rok 48.

Starej Valcl poškrábe si fousy na bradě.
Vidí, co tam za řekou těch husarů je
a proti nim jenom těch pár městskejch gardistů.
A říká si: "Himmel, lidi, to dopadne zle".

Starej Valcle bubnuj, bumtarata bum,
zažeň bubnem ten blbej rok 48.

Valcl naštěsí hlavu na svym místě měl.
Otočil se a do města zpátky rychle šel
a od města k mostu ve tmě pochod bubnoval.
No, a tak to furt dokola opakoval.

Starej Valcle bubnuj, bumtarata bum,
zažeň bubnem ten blbej rok 48.

Husaři už za řekou u mostu stojí,
z toho bubnování jsou celý pitomí.
"Máme smůlu město asi vojska plný je,
tak to nemá cenu se pouštět do boje."

Starej Valcle bubnuj, bumtarata bum,
zažeň bubnem ten blbej rok 48.

Šelmy uherský se rychle sebraly,
unavený v Tešnovskym lese přespaly,
před svítáním vzaly nohy na ramena
a takovej ta historie konec vlastně má.

Starej Valcle bubnuj, bumtarata bum,
zažeň bubnem ten blbej rok 48.

Oslavovujou Dvoráci Valcla, tambora,
že měl pod čepicí a nebyl bačkora.
Díky za to bubnování, bumtarata bum.
Už je pryč ten blbej rok 48.